Muž, kterého vybral Boris Jelcin jako nového předsedu vlády a později pomohl i jeho zvolení prezidentem, byl mladým nenápadným důstojníkem KGB bez politické minulosti. Nyní je to on, kdo rozhoduje v Rusku o všem podstatném.<br /><br />Jak si lze vysvětlit bleskurychlý vzestup bývalého podplukovníka KGB, který byl ještě před časem naprosto neznámým mužem? Přesto byl Vladimír Putin v březnu 2000 zvolen prezidentem Ruska. Šlo o kremelskou intriku, pohádkový příběh O statečném Vovkovi a nebo jen o svérázný exces demokracie? Celé to začalo obrovskou korupční aférou, která vypukla v souvislosti s restaurováním Kremlu. Sto padesát let se Velký kremelský palác neopravoval. Alexandrovský sál, Andrejevský sál, Georgijevský sál, dvorany, centrály vytápění i chlazení, komplex restaurací, pět kolektorů, klimatizace, telekomunikační systém. Na tom všem pracovalo sto padesát firem, z nichž čtyřicet osm bylo zahraničních. Jen asi dvacet italských firem se zabývalo interiéry! Bylo zde zaměstnáno čtrnáct tisíc dělníků, pracovalo se čtyřiadvacet hodin denně. Stavitelé měli k dispozici třicet dva letadel IL 76 a vlastní celnici. Byl to gigantický projekt. Po zhroucení Sovětského svazu se Kreml snažil odstranit symboly bývalého režimu za každou cenu. Pavel Borodin, neomezený správce majetku prezidentského sídla za vlády Borise Jelcina nesl za tuto rekonstrukci Kremlu zodpovědnost. Podepisoval obrovské kontrakty se západními podnikateli a peníze převáděl přes švýcarské banky. V roce 1998 švýcarská justice zpochybnila regulérnost některých transakcí a vyzvala ruského generálního prokurátora Skuratova, aby zahájil v té věci vyšetřování. Velice rychle se objevila podezření, že za zdmi Kremlu probíhají obrovské finanční machinace. Pavel Borodin a lidé kolem něho využívali situace, že je nikdo nekontroloval a nesmyslně nadhodnocovali cenu prací. Byly tak podepsány kontrakty, kde cena několikanásobně převyšovala skutečné náklady. Rozdíl šel do kapes Borodina a jeho kumpánů. Taková transakce proběhla i se švýcarskou firmou Mabetex. Šlo o kontrakt za tři sta padesát milionů dolarů na práce při "zařizování interiérů". Ve Švýcarsku byly shodné dveře od firmy Mabetex za dvanáct set dolarů, pro Krelm však stály jedny dvanáct tisíc dolarů! Byla z toho aféra obrovských rozměrů a půda se začla třást i pod samým Jelcinem! Navíc o prázdninách 1998 vláda oznámila, že není schopná dostát svým dluhům. Rusko se dostalo do finanční tísně, několik velkých ruských bank se zhroutilo a cena rublu se propadla. Boris Jelcin a okruh mocných kolem něho začali přemýšlet, jak převést výkonnou moc na nějakou důvěryhodnou spřízněnou duši?